Dvanáctým místem na Giru překvapil Jan Hirt spoustu lidí a možná tak trochu i sám sebe. Hned při svém debutu na Grand Tour dokázal, že je schopen držet krok s nejlepšími světovými vrchaři a je velmi pravděpodobné, že letošní sezóna bude poslední v oranžovém dresu CCC Sprandi Polkowice. O nabídky z WorldTour teď nemá nouzi.
Věříš, že tě výkony na Giro d’Italia k přestupu do nejvyšší ligy přiblížily?
Myslím, že ano. Je to na dobré cestě. Už jsme to s manažerem trochu řešili během Gira, teď se všechno asi rozběhne ještě víc, když budu doma. Nabídek je celkem dost, ale nic podepsaného ještě nemám.
Myslím, že nikdo, ani u nás v týmu, nečekal, že bych byl takhle vysoko. Navíc jsem to zkoušel i v některých etapách.
Máš vysněný tým?
Ne, takhle na to nekoukám. Spíš jde o to, jakou bych tam měl pozici, a taky mi ten tým musí být sympatický. Samozřejmě, že člověk kouká i na finanční podmínky.
Jsi hodně spokojen s dvanáctým místem?
Ano. Myslím, že nikdo, ani u nás v týmu, nečekal, že bych byl takhle vysoko. Navíc jsem to zkoušel i v některých etapách. Neříkám, že jsem tam předvedl nějaké velké věci, ale bojoval jsem o vítězství a nebyl jsem od něj zas tak daleko. Při troše štěstí se to mohlo stát.
Co ti udělalo největší radost?
Etapa se Stelviem. Bylo to poprvé, co jsem něco ukázal. A nejvíc jsem si ji užil. V kopci jsem měl rodinu, kamarády. Bylo to parádní.
Jaké je pro tebe zjištění, že jsi schopen jezdit i v těch nejtěžších kopcích s top vrchaři?
Nějak to nehrotím, ale mám z toho dobrý pocit. Je to spíš super pro psychiku, velké povzbuzení. Nikdy by mě nenapadlo, že s takovými závodníky dokážu zůstat, když jedou v nejtěžších etapách naplno. Dřív mi to přišlo jako utopie. Říkal jsem si, že snad mají v kole motor 🙂
Berou tě po Giru soupeři víc?
To určitě. Už jsem zaznamenal hlasy, že jsem jel krásný závod. Myslím, že už o mně všichni vědí a třeba ze mě mají i trošku respekt.
Velký dík patří trenérovi Karlu Martinkovi. Ten můj výsledek je z poloviny jeho zásluha.
Byl jsi překvapen, že ses v průběhu Gira neustále zlepšoval a forma gradovala v posledním týdnu, jak jsi chtěl?
Doufal jsem, že to tak bude. Cítil jsem se den ode dne líp. Věděli jsme, že poslední týden je nejdůležitější a já jsem v něm byl schopen jezdit výborně. Za to patří velký dík trenérovi Karlu Martinkovi. Každý den mi píše tréninky, i během Gira jsme spolu hodně mluvili. Ten můj výsledek je z poloviny jeho zásluha.
Giro vyhrál Tom Dumoulin. Je to zasloužený vítěz?
Určitě. Z lidí na čelních příčkách měl nejslabší tým, přesto dokázal vyhrát. Nahrály mu ty dvě časovky, ale měl super formu i v kopcích. Paradoxně nejvíc ztratil, když musel na záchod a odjeli mu.
Myslíš, že se mělo čekat?
Já tam v tu chvíli nebyl, jel jsem v úniku. Kdyby počkali, tak nám to třeba vyšlo a nedojeli mě 🙂 Ale z hlediska nějaké etiky se asi čekat mělo.
Jsi hodně unavený?
Ani moc ne. Spíš plný emocí. Možná se únava trochu rozleží doma, ale teď jsem celkem v pohodě.
Dáš si teď volno a začneš se chystat na druhou půlku sezóny?
Tým chce, aby jel ještě Kolem Švýcarska, takže se ještě budu nějak udržovat v kondici, protože závod startuje za pár dní. Uvidím, v jakém budu stavu, ale pak si budu muset dát pauzu. Zvažuju, že vynechám mistrovství republiky a přepůlím tu sezónu. Pak bych jel na rozjetí Kolem Rakouska, pojedu na soustředění do Livigna a připravím se na Kolem Polska.
Dal jsem si pizzu, zmrzlinu a pivo 🙂 Po půl roce odříkání jsem mohl v jídle trochu povolit. Zmrzlinu jsem neměl snad rok.
Jak jsi úspěch na Giru oslavil? Měli jste nějakou akci s týmem?
Něco malého proběhlo už v sobotu, protože někdo hned v neděli letěl domů. Já jsem tam s přítelkyní zůstával do pondělka. Zašli jsme si na večeři, podívali jsme se na náměstí.
Čím ses odměnil?
Dal jsem si pizzu, zmrzlinu a pivo 🙂 Po půl roce odříkání jsem mohl v jídle trochu povolit. Zmrzlinu jsem neměl snad rok.