Velmi rádi se s vámi chceme podělit o podrobnější informace a zážitky z již třetí účasti na Cape Epic  Honzy Gábriše ,našeho závodníka,  svěřence  byť mladého,ale  výborného, kreativního a pracovitého  trenéra, Ondřeje Koblihy. 

Toto povídání Honzy je nakonec i  poděkováním právě Ondrovi. 

Toto povídání Honzy je nakonec i poděkováním právě Ondrovi. Rádi bychom se s vámi podělili o zážitky našeho závodníka Honzy Gábriše, který letos úspěšně s kamarádem Patrikem Nešporem absolvoval Cape Epic!! Jestli se nepletu , tak Honza je náš pátý amatérský závodník, který absolvoval Cape Epic( když nepočítáme Tomáše Višňovského ,slovenského reprezentanta Mtb a jeho loňskou účast coby profi závodníka), . Honza spolupracuje od loňské sezony 2017 s naším výborným , velmi kreativním a zkušeným trenérem Ondrou Koblihou( stále aktivním jezdcem) s cílem zdárného absolvování tohoto těžkého etapového závodu horských kol. Jak to viděl sám Honza? Prosím čtěte !

☺ Den 0 : registrace:

Velký cirkus začíná! Ofiko foto, vyfasování startovacího setu, pozdravení několika známých. Chtěli jsme dát ještě Stolovku, ale bylo tam moc lidí. Vrácení půjčeného auta a hurá na poslední trénink. Lehké vyjetí se dvěmi kadenčními vložkami. Cítím se ok, Patrik také. Roztřídění věcí – co zůstane v pensionu a co bereme s sebou. Tak zítra začínáme! Prolog Časovka se jela pod Stolovou horou v Cape Town. Byl to letecký den. Stále plný plyn. Dvě rozumná a dvě těžká stoupání. V kombinaci s vysokou TF, hodně náročné. Od „Dead man’s tree“ jsme na asfaltu chytili vláček, což nám ušetřilo trochu sil. Potom technický sjezd do cíle. První pasáž hodně těžká. Jsme spokojeni s časem. Přesun taxíkem do Robertson.

1.etapa:

dnešní etapa 110km, 1700m převýšení, slunce, prach, kameny. Bylo to těžké ale jeli jsme dobře. Posun v celkovém pořadí z 386 na 286. Posledních 20km byl Patrik přehřátý. Jsme spokojeni. 2.etapa: 106km/1800m Ráno hrozná zima. Po snídani v oblečení zpět do spacáku se trochu ještě zahřát. Po východu slunce se oteplilo. První polovina byla nervózní, protože trasa vedla po úzkých trailech a nedalo se nikde předjíždět. Stále postupujeme pořadím, cítíme se dobře!!

2.etapa:

106km/1800m Ráno hrozná zima. Po snídani v oblečení zpět do spacáku se trochu ještě zahřát. Po východu slunce se oteplilo. První polovina byla nervózní, protože trasa vedla po úzkých trailech a nedalo se nikde předjíždět. Stále postupujeme pořadím, cítíme se dobře!!

3.etapa:

Ráno déšť, po cca 2 hodinách přestalo pršet. Oblačno, občas sluníčko. 122km, 1800m. Většinou dlouhé roviny, což mi nesedí – nejsem silový typ bikera. Jenom dva velké kopce – ty jsem si užil. V pořadí jsme se posunuli o cca 12 míst dopředu, začíná únava. Zítra královská etapa.

4.etapa:

Dnešní etapa je královská. 113km, 1800m převýšení. Patrik si ji asi zapamatuje dlouho… Večer na něj přišla žaludeční nevolnost a zvýšená teplota. Na 10km prohlásil, že neví jestli vůbec dojede. Trpěl celou dobu. Doktoři byli až na druhé občerstvovačce. Nahnal jsem ho do jejich péče. Změna priorit – jedeme tak, abychom se vešli do časového limitu pro dnešní etapu. Cestu Patrik prokládal odskočením si do přírody, ale do cíle jsme dojeli. Hurá! Teď je u doktorů, naměřili mu 39.7. Uvidím, s čím se vrátí. Je hrdinou dne, to co předvedl si zaslouží hlubokou úctu.

5.etapa:

Dnes časovka. 39km, 1400m převýšení. Včera na startu se mne dva Argentinci ptali jestli jsem profi jezdec, prý jezdím rychle:-). Dnes hrozné vedro, což v kombinaci se stoupáním byla kombinace téměř smrtelná. Patrikovi se jelo lépe a tak jsme za to mohli vzít. Dnes nás dva Jihoafričani, které jsme zařízli v šíleném stoupání nazvali Českým expresem. To potěší a namotivuje. Radima, který startoval 4min před námi jsme zařízli na 14. km. Očividně trpěl. Ostatně jako my všichni. Sjezd z hor byl hodně technický po rozbitých single tracks. Jsme unaveni ale šťastni, ze se nám podařilo zajet celkem dobrý čas.

6.etapa: Předposlední etapa. 76km s převýšením 2000m. Večer přišly žaludeční potíže i na mne. Vzal jsem si Ercefuryl. Od té doby si ho beru každých 8hodin. Ráno běhavka na záchod. K snídani jen suchá. Etapa hodně kopcovitá. Je vidět jak všem pomalu a jistě docházejí síly. Mne to ale do kopců jede! I singly jsem si dnes užíval. Patrik po 3 dnech kdy pořádně nejedl, má problém jet kopce, ale bojuje jako lev. Bojíme se prdnout:-). Ale dojeli jsme a ještě v cílové rovince jsme na sprint zaříznuli dva Španěly. Počasí dnes pod mrakem, teplota cca 24. To je moc dobře.

7.etapa:

Závěrečná etapa letošního Epicu. 67km s převýšením 2000m. Hodně kopců na závěr. Počasí bylo lehce pod mrakem což mi maximálně vyhovovalo. Hned na začátku nás čekalo velké stoupání. Na všech bylo v kopcích poznat, ze únava po více než týdenním zápřahu si vybírá svoji daň. Krásné singletracky. Hodně lidí podél trati nás povzbuzovalo. Dojezd byl jako vždy velkolepý a já to mám potřetí za sebou!!!

Letos se mi podařilo úspěšně absolvovat tento fenomenální etapák potřetí a musím říct, že letos se mi jelo ve srovnání s minulými ročníky vůbec nejlépe! Velkou zásluhu na tom má můj trenér Ondra Kobliha. Tomu patří můj dík za jeho trpělivost ☺ . Oba víme, že naše spolupráce teprve začíná a je před námi ještě velký kus cesty.

Ondro velké díky!! ☺